Co je to syndrom zavrženého rodiče?
Ačkoliv by se mohlo zdát, že boj rozvádějících se manželů končí zpravidla právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, reálně tomu tak být nemusí. V mnoha případech toto soupeření pokračuje zejména v souvislosti s porozvodovou péčí o nezletilé děti. Právě v takových situacích se objevuje riziko vzniku syndromu zavrženého rodiče.
Jedná se o syndrom, který byl popsán již v 80. letech 20. století americkým dětským psychiatrem Richardem A. Gardnerem. Definoval jej tehdy jako poruchu, projevující se soustavným a nedůvodným odmítáním až nenávistí jednoho z rodičů, zejména v době po rozvodu manželství.
Za hlavní příčinu vzniku tohoto syndromu považuje Gardner především vliv pečujícího rodiče, který druhého rodiče před dítětem pravidelně pomlouvá a očerňuje, čímž nezletilé dítě výrazně manipuluje. Taková manipulace pak může postupně vést až k úplnému ochladnutí citů dítěte vůči druhému rodiči, s čímž mohou souviset jeho budoucí psychosociální či emocionální problémy.
Co na to právní řád?
V českém právním řádu tento pojem doposud nijak nefiguruje. Jednání, které syndrom vyvolává však odporuje řadě zásad, které jsou v českém právním řádu zakotveny. Konkrétně se jedná o zásady specifikované v ustanoveních § 875 až 889 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V případě dlouhodobého a závažného negativního působení manipulace dítěte rodičem je možné takové chování dokonce považovat za trestný čin ohrožování výchovy dítěte či týrání svěřené osoby.
Na základě uvedeného je tedy nepochybné, že výše popsaná manipulace nezletilým dítětem je v rozporu s právním řádem a se zájmy nezletilého dítěte obecně.
Jak se bránit?
Samotnou manipulaci je v mnoha případech velmi obtížné odhalit, a ještě složitější prokázat. Obrana proto není jednoduchá. Je také náročné odhalit, zda k odmítání druhého rodiče dochází z důvodu manipulace pečujícího rodiče či ze zcela jiného důvodu, spočívajícího například v samotném chování druhého rodiče. Častým problémem je také následné chování druhého rodiče, který velmi často nezvládne nastalou situaci a s pečujícím rodičem vyvolá vlastní konflikt, čímž však ve skutečnosti pouze odpoutá pozornost od skutečného problému.
Manipulace dítěte může být odhalena znaleckým posudkem. Dalšími možnostmi jsou také návštěvy rodinné terapie či asistovaný styk, kdy odborník sleduje chování rodičů a dítěte v rámci pravidelných a delších časových úseků. Je však nutné počítat s tím, že odhalit takovýto druh manipulace je náročné i pro zkušené odborníky.
Kromě uvedeného mohou v neposlední řadě druhému rodiči pomoci také svědecké výpovědi nestranných osob či samotný výslech dětí před soudem, ke kterému by však mělo být přistupováno spíše jako k poslední možnosti.