Komentář: Valorizace majetku by měla být při rozvodu automatickou záležitostí
Aktuálně nás velice zaujal nález pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 23/24, který se zabývá vnosy do společného jmění manželů (SJM), respektive jejich valorizací. V čem je tento nález z hlediska vypořádání společného jmění manželů významný? Přečtěte si článek naší advokátky Mgr. Anny Čerbákové.
Vnosem do SJM, je to, co jeden z manželů ze svých výlučných prostředků, (tj. to, co měl jeden z manželů již před uzavřením manželství. Případně to, co nabyl darem, děděním, nebo jiným způsobem, který předpokládá občanský zákoník) vynaložil na společný majetek manželů po uzavření manželství. Typicky se při vypořádání jedná o nemovitosti, ale může jít samozřejmě i o jiný typ majetku. Právní názory na řešení valorizace majetku v těchto případech se dosud v soudní praxi lišily. Dle výkladu Nejvyššího soudu v rozhodnutí z konce roku 2022 má k valorizaci vnosu docházet při vypořádání společného jmění manželů pouze v případě, že se na tom účastníci (před vynaložením vnosu nebo kdykoli později) dohodli.
Právě tímto výkladem se na popud stěžovatele zabýval Ústavní soud. Jeden z manželů v roce 1990 prodal rodinný dům, který mu patřil ještě z doby před uzavřením manželství. Za tento dům obdržel částku 182.194,- Kč. Poté z těchto prostředků a již společně s manželkou koupili jiný rodinný dům za částku 171.816,- Kč. Tento nový dům byl tak poté vlastněn manželi v režimu SJM. Manželé se však v roce 2017 rozvedli a v době rozvodu měl dům, který téměř před 30 lety koupili z prostředků manžela, hodnotu 9.800.000,- Kč.
Dle dosavadního stavu (před vydáním nálezu pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 23/24) by si manželé měli rozdělit majetek tak, že ten, který vynaložil na společný majetek částku 171.816,- Kč, má právo na tuto částku, která se od celkové hodnoty nemovitosti odečte a zbývající částka, tedy 9.628.184,- se poté měla rozdělit mezi oba manžele, tedy pro každého 4.814.092,- Kč. Nejvyšší soud se ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v předmětném plenárním nálezu vyjádřil následovně „Uvádí, že „idea valorizace vnosu“ se vymyká z právní úpravy ostatních soukromoprávních nároků a nemá v zásadě obdobu ani v evropském kontextu úpravy vzájemných vztahů mezi manželi. Odkazuje na svůj rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1172/2022.“
Občanský zákoník přitom v ustanovení § 742 říká, že nedohodnou-li se manželé jinak, použijí se pro vypořádání mimo jiná pravidla, i to, že „každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek“ Zároveň se má pro vypořádání přihlížet i k dalším okolnostem, jako péči o rodinnou domácnost, či děti. V § 742 odst. 2 přitom občanský zákoník výslovně říká, že hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy došlo k rozvodu manželství, hodnota majetku zvýšila či snížila. S valorizací vnosů tedy občanský zákoník počítá.
Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že „obecné soudy jsou při rozhodování konkrétních případů oprávněny zákony při zohlednění jejich účelu a smyslu takzvaně dotvářet, tedy vykročit za hranice jejich jazykového významu. Zákonodárce totiž nemůže dopředu předvídat všechny možné situace a právní jistota není jedinou, natož nejvyšší hodnotou.“ Pokud tedy zákon nepokrývá všechny možné situace, což dost dobře nelze, je možné tzv. soudcovské dotváření práva. V daném případě však Nejvyšší soud (resp. obecné soudy) dle Ústavního soudu své meze však překročil, když „jasnou vůli zákonodárce zcela vyprázdnily“.
Nejvyšší soud tedy doposud popíral zákonodárcem nastavená pravidla při vypořádání SJM a pravidlo v podstatě přetvořil ve výjimku, kterou podmiňoval dohodou manželů. Tento postup Ústavní soud v předmětném nálezu odmítl, když uvedl, že „Vůli zákonodárce (Nejvyšší soud) nepřípustně nahradil svou vlastní společensko-politickou úvahou o vhodnějším legislativním řešení. To mu ovšem s ohledem na demokratický charakter státu nepřísluší.“
Dle nálezu Ústavního soudu, pokud tedy jeden z manželů vynaložil na koupi společného domu 100 % svých prostředků, mělo by být tomuto manželovi těch 100 % při vypořádání nahrazeno a celá hodnota nemovitosti by pak měla připadnout v daném případě manželovi, který ji do SJM pořídil z vlastních prostředků (v případě, že zde nejsou žádné další okolnosti, které by měl vzít soud v potaz při rozhodnutí).
Předmětnou věcí se tak bude opětovně zabývat Krajský soud, kam se případ vrací po rozhodnutí Ústavního soudu. Krajský soud projedná věc znovu, není přitom již vázán výše kritizovaným právním názorem Nejvyššího soudu a je úlohou Krajského soudu přijít s ústavně souladnou interpretací § 742 odst. 2 občanského zákoníku na podkladě skutkových okolností posuzovaného případu. To nebrání tomu, aby Krajský soud při stanovení výše podílů na společném majetku zohlednil další okolnosti případu, v mezích plenárního nálezu Ústavního soudu.
Autor: Mgr. Anna Čerbáková, Advokátka
Potřebujete poradit v oblasti rodinného práva?
Zastoupíme vás v rozvodovém řízení nebo v dědickém řízení, pomůžeme vám pomůžeme vám v záležitostech týkajících se výživného, péče o dítě, otcovství, majetkových smlouvy a vypořádání nesezdaných párů a dalších oblastech rodinných vztahů. Sjednejte si s námi úvodní schůzku. Probereme s vámi, vše co potřebujete.