Vlastnictví zavazuje aneb rodiče a souseda si nevybereš...

Vlastnické právo, naopak od toho, jak by se mohlo zdát, nezakládá právo vlastníka neomezeně nakládat se svojí věcí jakkoli se mu zachce. Zákonodárce vlastnické právo důkladně omezuje pomocí norem tzv. sousedského práva, které upravují právní vztahy vznikající mezi vlastníky sousedících pozemků.

Normy sousedského práva nalezneme v občanském zákoníku v části upravující vlastnické právo, konkrétně v ustanoveních § 1012 až 1023, tedy v sekci nadepsané zákonodárcem jako „omezení vlastnického práva“.

Úprava omezení vlastnického práva vychází z generální klauzule z ustanovení § 1012 občanského zákoníku, tj. obecného zákazu v nepřiměřené míře rušit výkonem svého vlastnického práva práva osob jiných. V praxi se bude jednat například o situaci, kdy Vaše zvíře v důsledku porušeného plotu vniká na sousedův pozemek a ničí mu zahrádku, případně kdy Váš strom zastiňuje sousedův pozemek, v důsledku čehož se tento v parných letních dnech nemůže náležitě opalovat.

Nejdůležitějšími právy a povinnostmi, které zakotvují normy sousedského práva, jsou zákaz imisí, právo ke spadlým plodům a práva k cizímu pozemku.

Zákaz imisí spočívá v zákazu jakýchkoli činností, které způsobují vnik nežádoucích účinků na sousedův pozemek. Zpravidla se bude jednat o hluk, tekoucí vodu nebo např. kouř. Při posuzování, zda se jedná o imise povolené nebo zakázané je klíčové, zda jsou na sousedův pozemek zaváděny úmyslně či nikoli.  Úmyslné imise jsou totiž zakázány jako celek. V případě neúmyslných imisí se pak posuzuje případ na základě míry jejich přiměřenosti vzhledem k místním zvyklostem.

V sousedských vztazích může často nastat např. situace, kdy si soused nárokuje jablka spadlá z jeho stromu na Váš pozemek. Práva ke spadlým plodům má však dle občanského zákoníku vlastník toho pozemku, na něž plody spadly, a to nezávisle na tom, ze kterého pozemku vyrůstá strom, z něhož plody pocházejí.

Práva k cizímu pozemku pak nejčastěji znamenají právo vstupu na sousedův pozemek za účelem údržby nebo účelem hospodářským a také sousedovu povinnost strpět užívání prostoru nad či pod jeho pozemkem. Oboje se však musí dít v přiměřené míře.

Celková úprava omezení vlastnického práva klade velký důraz na přiměřenost veškerých zásahů, a to ať už do práv vlastníka či jiných osob. Ve většině případů je proto nutné si počínat přiměřeně k okolnostem a místním zvyklostem.

V problematice sousedského práva nejsme žádní nováčci a veškeré Vaše problémy s důrazem na Váš nejvyšší komfort spolehlivě vyřešíme.

Mgr. Jiří Tašl