Odpovědnost agentury za škodu způsobenou přiděleným zaměstnancem a přeshraniční přidělování zaměstnanců do Rakouska

V tomto krátkém článku si odpovíme na následující otázky:

  • Kdo odpovídá za škodu způsobenou přiděleným agenturním zaměstnancem při výkonu práce na pracovišti uživatele?
  • Dle právních předpisů které země se řídí sociální odvody zaměstnanců?
  • Jaká je evropská a rakouská úprava agenturního zaměstnávání?

I. Kdo odpovídá za škodu způsobenou agenturním zaměstnancem?

Zákoník práce v současné době upravuje pro agentury práce speciálně pouze situaci, kdy újma vznikne přidělenému zaměstnanci. Poškozený zaměstnanec může v takových případech žádat odškodnění od svého zaměstnavatele, agentury práce, která má právo na úhradu škody po uživateli, na jehož pracovišti ke škodě došlo[1].

Odpovědnost za škodu vzniklou uživateli zaviněnou přiděleným zaměstnancem se musí posuzovat dle obecných pravidel Zákoníku práce pro běžný pracovněprávní vztah: Způsobí-li zaměstnanec zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním zaměstnavateli škodu, je povinen mu škodu nahradit až do výše čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku.[2]

Použití obecné úpravy na právní poměry v rámci agenturního zaměstnávání je však poněkud komplikované, neboť mezi uživatelem a přiděleným zaměstnancem nevzniká vztah zaměstnanec‑zaměstnavatel, který existuje právě mezi zaměstnancem a agenturou. Práce vykonávaná zaměstnancem podle pokynů a na pracovišti uživatele ale zároveň není plněním pracovních úkolů pro agenturu, jejíž podnikatelskou činností je pouze samotné přidělování zaměstnanců, tudíž za práci zaměstnance u uživatele nenese odpovědnost dle občanského zákoníku.[3]

 Na řešení tohoto problému se neshodne ani právnická veřejnost, ačkoli někteří odborníci se klaní spíše k možnosti, že za škodu odpovídá uživateli agentura, která poté může po zaměstnanci požadovat náhradu až do výše čtyřapůlnásobku jeho měsíční mzdy.[4] Nejvyšší ani Ústavní soud ČR se tímto problémem zatím nezabývaly (ač Nejvyšší soud tuto možnost již měl[5]), tudíž nelze spolehlivě předpovídat, jakým způsobem by se k němu české soudy postavily.

Vzhledem k nejasnosti právní úpravy není smysluplné spoléhat se na zákonné nastavení, nýbrž si upravit odpovědnost za škodu předem v rámcové smlouvě mezi agenturou práce a uživatelem. Nabízí se 3 různé způsoby smluvního řešení odpovědnosti. Pro agenturu nejvýhodnější je odpovědnost za škodu způsobenou uživateli přiděleným zaměstnancem zcela vyloučit. Naopak pro uživatele vhodné je odpovědnost agentury v těchto případech pevně zakotvit do smluvního vztahu. Určitým středovým řešením je odpovědnost agentury akceptovat, nicméně ji limitovat do výše dle dohody obou stran.

II. Dle právních předpisů které země se řídí sociální odvody zaměstnanců?

Sociální pojištění zaměstnanců v rámci EU upravuje Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení. Čl. 12 potom konkrétně stanovuje, že pokud je pracovník vyslán do jiného členského státu na dobu kratší než 24 měsíců podlého právním přepisům státu, z něhož je vyslán (ČR).

V případě zdravotního pojištění jsou pravidla nastavena obdobně, ale vychází z § 6 zákona o nemocenském pojištění (z. č. 187/2006 Sb.).

 Agenturou přidělovaní zaměstnanci mohou být v zásadě přiděleni na maximálně 12 měsíců[6], není tedy nutné řešit jakékoli změny sociálního nebo zdravotního pojištění.

Rakouské úřady vyžadují, aby přidělení zaměstnanci měli k předložení připravené potvrzení o tom, že jsou přihlášení k sociálnímu pojištění v České republice („Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“). Žádost lze podat elektronicky na stránkách České správy sociálního zabezpečení (https://eportal.cssz.cz/web/portal/tiskopisy-szz-osvc-vpp).

III. Evropská a rakouská úprava agenturního zaměstnávání

III.1. Evropská úprava

Základním předpisem EU týkajícím se agenturního zaměstnávání je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES, o agenturním zaměstnávání., jež upravuje základní zásady jako zákaz diskriminace, rovnost zacházení nebo informační povinnost vůči přiděleným zaměstnancům. Směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb[7]pak především stanovuje, které pracovněprávní předpisy státu, v němž je práce vykonávána, musí být dodrženy (Jedná se především o pracovní dobu, dovolenou, minimální mzdu a BOZP.)

Mimo speciální směrnice pro agenturní zaměstnávání se při přeshraničním styku musí vždy dbát na obecné předpisy mezinárodního práva soukromého. Jedná se zejména o Nařízení Řím I[8] určující právo, jímž se budou řídit smlouvy s mezinárodním prvkem a spory z nich vyplývající, a Nařízení Brusel I bis[9] stanovující, před soudy kterého státu budou řešeny případné spory. Oběma těmto nařízením je společné, že umožňují smluvním stranám zvolit si jak právo rozhodné, tak stát, jehož soudní systém by měl za úkol spory řešit. Smluvní volba práva a sudiště je doporučenou možností, jak se vyhnout pozdějším komplikacím.

III.2. Rakouská úprava

Rakousko nevyžaduje specifické povolení pro přidělování pracovníků, pochází-li agentura z členského státu EU, ale je nutné každého přidělovaného zaměstnance před nástupem k rakouskému uživateli ohlásit Centrálnímu koordinačnímu úřadu Spolkového ministerstva financí pro kontrolu nelegálního zaměstnávání[10].  Hlášení se provádí za pomoci formuláře „ZKO 4“ na webu ministerstva[11], kde je také podrobně vysvětlen postup, jak hlášení vyplnit.

Při přidělování zaměstnanců do Rakouska musí být dodrženy rakouské pracovněprávní předpisy (i kdyby se veškeré smlouvy měly řídit českým právem). Zejména:

  • Zákon o dočasném přidělování pracovních sil (AÜG)
  • Zákon o boji proti mzdovému a sociálnímu dumpingu (LSD-BG)
  • Zákon o zaměstnancích (AngG)
  • Zákon o dovolené (UrlG)
  • Zákon o rovném zacházení (GIBG)
  • Zákon o pracovní době (AZG)
  • Zákon o době odpočinku (ARG)
  • Zákon o práci ve ztížených podmínkách v noci (NSchG)
  • Zákon o ochraně matek (MSchG)
  • Zákon o zaměstnávání dětí a mládeže (KJBG)
  • Zákon o ochraně zaměstnanců (ASchG)
  • Zákon o odškodnění pracovníků ve stavebnictví za nepříznivé povětrnostní podmínky (BSchEG)
  • Zákon o odpovědnosti zaměstnanců za škodu (DHG)
  • Zákon o dovolených a odstupném pro pracovníky ve stavebnictví (BUAG)

Všechny výše uvedené zákony lze nalézt dle zkratky uvedené v závorce v němčině na webu rakouského spolkového právního informačního systému[12].

IV. Závěr

Odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnancem při výkonu práce u uživatele není českým právním řádem dostatečně upravena, je proto nezbytné upravit ji ve smlouvách mezi agenturou a uživatelem. Při přeshraničním přidělování je v těchto smlouvách rovněž vhodné uvést, jakým právním řádem se řídí a před soudy kterého státu se budou řešit případné spory.

Přidělování agenturních zaměstnanců do Rakouska není podmíněno žádným specifickým povolením, ale všichni zaměstnanci by měli být před nastoupením k uživateli ohlášeni rakouským úřadům a při výkonu práce je třeba dbát rakouských právních předpisů týkajících se ochrany zaměstnanců.

Mgr. Jaroslav Zeman, advokát a Jan Hrbek, právní praktikant


[1] § 309 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce

[2] § 250 + § 257 zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce

[3] § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku

[4] § 309 In: BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 3. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Str. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-759-0.

[5] Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5417/2014

[6] § 309 odst. 6 zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce

[7] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES, o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb

[8] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I)

[9]  Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (Brusel I bis)

[10] Zentrale Koordinationsstelle des Bundesministeriums für Finanzen für die Kontrolle illegaler Beschäftigung

[11]https://www3.formularservice.gv.at/formularserver/user/formular.aspx?pid=cc0245e96e3145f28adeacc34a476f8d&pn=B8c0a8778f0824d4d886b1e6697edbb4b&lang=cs

[12] https://www.ris.bka.gv.at/Bundesrecht/







Přečtěte si také

Dopady novely zákoníku práce na přeměny obchodních společností

V dnešním článku se zaměříme na praktické dopady zákona č. 285/2020 Sb, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „novela“) na proces přeměny obchodních společností, se kterým se pojí tzv. přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, který je upraven zejména v ust. § 338 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“).

Informace o zrušení daně z nabytí nemovitých věcí a souvisejících změnách pro potřeby (nejen) realitních kanceláří

Vážení klienti, dne 15. 9. 2020 Poslanecká sněmovna PČR schválila vládní návrh zákona, kterým se ruší zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, a prezident republiky tento návrh zákona dne 18. 9. 2020 podepsal (dále jen „návrh zákona“).

Zrušení daně z nabytí nemovitých věcí však není jedinou změnou, kterou tento návrh zákona přináší, a proto se Vás pokusíme stručně upozornit na další novinky, které s přijetím návrhu zákona souvisí. Tyto novinky se týkají především změn v zákoně o daních z příjmů.

Náhrada škody po zrušení mimořádných opatření soudem

Informace pro klienty i širokou veřejnost o možnosti žádat náhradu škody po státu v souvislosti se zrušením mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví ČR